Měl bych asi nějak oddělit osobní věci na tomhle blogu od jiných věcí, který čte víc lidí, ale zatím na to nemám čas. Takže tady je jedna fotka dcery Helenky, jak našla v lese houbu. Připravil jsem si jí vlastně původně, že ji dám na Fejsbuk, ale pak jsem si to rozmyslel, radši ji dám sem.
Helenka nám pomalu a zřejmě nepřetržitě roste. Za tři týdny jí budou dva roky, lítá jak drak, maluje, mluví, hraje na piáno, čte a píše. Všechno svým vlastním dvouletým rozumem.
S odstupem času se chci podělit o minimálně velmi zajímavou zkušenost. Byl jsem u toho, když naše princezna přicházela na svět.
Nebudu popisovat děj předcházející, jízdu na kole (sám) a pak autem (se Zuzanou), začnu tím, jak mi řekli, ať čekám dole…
Helenka ráda paří. Tancuje. Vybírám několik písniček pro nedělní noc, na které děláme tanyny nejraději. Zajímavé je především to, že jde o naprosto odlišné žánry a všechny potvrzují rodičovskou výchovnou metodu: „ne modernímu popu a dalším věcem s hudbou nesouvisejícím“. Musím ještě připustit, že Helenka má nejradši klasické lidové písničky, které v tomto přehledu nenajdete, protože buď nejsou na internetu vůbec, nebo jsou od pro mě nevyhovujícího interpreta.
Na televizní reklamy jsme si tak nějak zvykli. Víme, že je o dost hlasitější, než pořad, který přerušuje, a že je často minimálně zavádějící. Cílem reklamy je zvýšit povědomí o značce – až pak člověk uvidí výrobek v regálu, třeba se rozhodne si ho koupit.
Helenka už kouká na Večerníček. Ne moc aktivně, ale zajímá jí, tak proč ne. Když se s ní dívám, mám oblíbenou frázi, kterou pronáším před znělkou a po znělce. Objeví se nanuk Mrož, co se loučí s dětmi a odjíždí autem plným nanuků. „To je jenom reklama“, říkám Helence. „Reklama FUJ!“
Jedenáct měsíců od narození, to už je nějaká doba života. Blíží se první narozeniny, skoro chodím, skoro mluvím, skoro všechno umím.
Helenka je nejšikovnější holčička na světě. Každý otec tohle o svém dítěti ví a nejsem výjimkou.
Pár hodin po narození
Je to už skoro půl roku od jejího narození. Zatímco tenkrát neuměla nic a byla jen bezmocný slintající uzlíček, dnes už je velká holčička. Sama se otáčí na bříško, plazí se, hraje si, s pomocí i sedí a stojí.
Narodila se 16.5.2008 v půl čtvrté ráno za krátké letní bouřky v jinak teplé noci. Vím to úplně přesně, protože jsem u toho byl (zážitek na celý život). Je tedy zrozena ve znamení Býka, přestože podle odhadů gynekologa měla přijít na svět až o týden později ve znamení Blíženců.
Je den, kdy se člověk poprvé podívá na svět. A já doufám, že se Princezně bude mezi námi líbit.
Říkáme mu prozatím „Cvrček“, protože ještě ani není jasné, jakého je pohlaví, což stejně není vůbec důležité.
Je mi upřímně jedno, jestli budu mít holčičku, nebo chlapečka, důležité je jedině zdraví.
Nahoru
Zápisník osobní i odborný o skutečném i virtuálním životě
©2010 Lublog.cz | Realizace Apu.cz (blog) | Běží na WP | Texty na web | Marketing a SEO | Sitemap | Reklama
Přidej na Seznam
Add to Google
Calotropis theme by itx
