Dva roky
Rubrika: Princezna / cvrčekHelenka nám pomalu a zřejmě nepřetržitě roste. Za tři týdny jí budou dva roky, lítá jak drak, maluje, mluví, hraje na piáno, čte a píše. Všechno svým vlastním dvouletým rozumem.
Helenka nám pomalu a zřejmě nepřetržitě roste. Za tři týdny jí budou dva roky, lítá jak drak, maluje, mluví, hraje na piáno, čte a píše. Všechno svým vlastním dvouletým rozumem.
Minulý týden jsem dostal vyjádření od WebArchivu, že záznam o mnou navrhovaném webu zařadí do katalogu Národní knihovny a České národní bibliografie. Nelenil jsem a před podepsáním smlouvy navrhl ještě další dva weby. V článku stručně představím službu a svěřím se i s motivací, která mě k takovému kroku vedla.
Rád bych vám představil to internetové vydavatelství, o kterém jsem napsal již v předchozím článku ještě z minulého roku. Je zatím „trapně“ nové, ale nějaký obsah už má, naplno se mu navíc budu moci věnovat až někdy v létě. Je to celkem šest webů. Pokračovat ve čtení »
Je jí asi rok, nějaká britská modrá (ale je šedivá), rasám koček vůbec nerozumím. Máme ji od úterý, tedy od 6.10.2009, ale poměrně dlouho se mi nedařilo jí vyfotit, takže o tom píšu až teď.
S odstupem času se chci podělit o minimálně velmi zajímavou zkušenost. Byl jsem u toho, když naše princezna přicházela na svět.
Nebudu popisovat děj předcházející, jízdu na kole (sám) a pak autem (se Zuzanou), začnu tím, jak mi řekli, ať čekám dole…
Stěhování je pro mě jedna z činností vypadající poměrně jednoduše, skutečnost je ale později o to překvapující. Začali jsme už asi měsíc dopředu, pomalu přemýšleli a několikrát se při tom pohádali. V sobotu 29.8.2009 ráno to začalo, v pondělí odpoledne skončilo a další tři dny padly na ten nejzákladnější úklid.
Půjde o první českou knihu o tomto redakčním systému a já doufám, že bude lidem užitečná. Vydá ji nakladatelství ComputerPress.
Helenka ráda paří. Tancuje. Vybírám několik písniček pro nedělní noc, na které děláme tanyny nejraději. Zajímavé je především to, že jde o naprosto odlišné žánry a všechny potvrzují rodičovskou výchovnou metodu: „ne modernímu popu a dalším věcem s hudbou nesouvisejícím“. Musím ještě připustit, že Helenka má nejradši klasické lidové písničky, které v tomto přehledu nenajdete, protože buď nejsou na internetu vůbec, nebo jsou od pro mě nevyhovujícího interpreta.
Podle loňského průzkumu Mezinárodní železniční unie UIC jede průměrný Čech vlakem jednou za 3 týdny, každý den do něj nasedne do půl milionu lidí a ročně tak na jednoho Čecha připadá sedmnáct jízd tímto kolejovým dopravním prostředkem.
Vysoké popularitě vlaků se Česko těší již od dob položení prvních kolejí ještě za Rakouska-Uherska. Železniční síť v České republice patří mezi nejhustější sítě na světě. Délka všech kolejí je 9612 kilometrů.
A já jezdím jednou za rok, možná 2x, když počítám i zpáteční cestu. A nedávno jsem jel do Teplic.
![]()
V několika článcích budu volnou formou popisovat mé zkušenosti s novým systémem elektronických datových schránek. Připomenu, že jde o systém pod správou Ministerstva vnitra, oficiální web najdete na datoveschranky.info a celkově jde o zjednodušení komunikace se státní správou, úsporu peněz za doporučené zásilky a v neposlední řadě i o zamezení nedoručitelnosti zásilek některým subjektům.
Přistoupil ke mě na zastávce autobusu mírně obézní Rom zhruba v mém věku a něco mumlal. Ve vlastním zamyšlení mi nedošel smysl jeho slov, zaslechl jsem pouze: nemáte oheň? A zatímco jsem v kapse u košile plné dokladů a peněz lovil zapalovač, hlavou mi běžely všechny ty historky a obrazy z televize, byl jsem doslova připraven bránit se útoku nejen na mě, ale i na svou rodinu čekající na zastávce se mnou. Zapálil jsem mu. Děkuji, odpověděl a odešel. A pak mi došlo, co říkal předtím:
Dobrý den, mohl bych vás o něco poprosit? Nemáte oheň?
Slušnějšího cikána bych v Budějcích nepotkal.
Na televizní reklamy jsme si tak nějak zvykli. Víme, že je o dost hlasitější, než pořad, který přerušuje, a že je často minimálně zavádějící. Cílem reklamy je zvýšit povědomí o značce – až pak člověk uvidí výrobek v regálu, třeba se rozhodne si ho koupit.
Helenka už kouká na Večerníček. Ne moc aktivně, ale zajímá jí, tak proč ne. Když se s ní dívám, mám oblíbenou frázi, kterou pronáším před znělkou a po znělce. Objeví se nanuk Mrož, co se loučí s dětmi a odjíždí autem plným nanuků. „To je jenom reklama“, říkám Helence. „Reklama FUJ!“
Před časem jsem měl tu možnost strávit asi dva měsíce na Callcentru O2. Vím tedy, jaký je na operátory vyvíjen tlak, jaký je vnitřní rytmus, jak to celé funguje a co všechno práce operátora obnáší. Nesměju se jim a chápu také, že jde většinou o absolventy, kteří celý život psali SMS a najednou mají 8 hodin denně telefonovat. To je sice náročné, některé věci však nelze omluvit.
Tak přesně tohle jsem si říkal, když jsem tento zápisník zakládal. Říkal jsem si: jen dostatečně dlouhé články, které mají smysl, skutečné a ověřené informace, spousta tabulek, obrázků, grafů a poznámek pod čarou1. Na druhou stranu jsem si kladl na srdce: do ničeho se nenuť, založil jsi to jako odkladiště, kam nemusí nikdo chodit a můžeš tam psát cokoliv osobního. Jenže ani jedno nejde.