Datová schránka podruhé
Rubrika: Internet, web, počítačŠtítky: stát, webaplikace
Dostal jsem přístupové údaje do své datové schránky, vyzkoušel administraci, různé možnosti nastavení a schopnosti adresáře.
Dostal jsem přístupové údaje do své datové schránky, vyzkoušel administraci, různé možnosti nastavení a schopnosti adresáře.
Helenka ráda paří. Tancuje. Vybírám několik písniček pro nedělní noc, na které děláme tanyny nejraději. Zajímavé je především to, že jde o naprosto odlišné žánry a všechny potvrzují rodičovskou výchovnou metodu: „ne modernímu popu a dalším věcem s hudbou nesouvisejícím“. Musím ještě připustit, že Helenka má nejradši klasické lidové písničky, které v tomto přehledu nenajdete, protože buď nejsou na internetu vůbec, nebo jsou od pro mě nevyhovujícího interpreta.
Czech Republic… Great country with a great culture. A country with fantastic museums, landscapes and cities (Telc, Cesky Krumlov, Brno, Prag, Kutna Hora, usw.)
I send you many greetings from Mexico City.
Eduardo Alcántara Díaz
Díky moc Edo, jen tak dál.
(Komentář převzat z YouTube pod Smetanovo Vltavou.)
Mám takový svůj skromný obchodní model. Nevím, jestli je unikátní, s největší pravděpodobností ne. Nevadí mi ani, když někoho inspiruje, protože jednak je konkurence zdravá, za druhé druh lidí, které zaujme, by stejně něco podobného napadlo samotné.
Po patnácti letech jsem byl přesvědčen k absolvování kulturní akce – návštěvě českobudějovického kina Cinestar. Harry Potter není zrovna film, který bych chtěl vidět, ale nic lepšího v programu stejně nebylo, tak proč ne. 8 sálů, popcorn a Coca-cola, 1l za 64Kč v kelímku s brčkem, amerika hadr.
Film zcela splnil mé očekávání. Krátké scény jako příprava na finále, kterého se dočkáme 10 minut před koncem, kecy a čarodějné efekty, Harry jako vyvolený a tajemný Snape, u něhož nemá být nikdy úplně jasné, na které straně vlastně stojí. Tento díl však postrádal i tuto jedinou možnou zápletku, takže se dozvíme akorát to, kdo že je Princ dvojí krve. Pokud jsme nečetli knihu, stejně nevíme proč.
Podle loňského průzkumu Mezinárodní železniční unie UIC jede průměrný Čech vlakem jednou za 3 týdny, každý den do něj nasedne do půl milionu lidí a ročně tak na jednoho Čecha připadá sedmnáct jízd tímto kolejovým dopravním prostředkem.
Vysoké popularitě vlaků se Česko těší již od dob položení prvních kolejí ještě za Rakouska-Uherska. Železniční síť v České republice patří mezi nejhustější sítě na světě. Délka všech kolejí je 9612 kilometrů.
A já jezdím jednou za rok, možná 2x, když počítám i zpáteční cestu. A nedávno jsem jel do Teplic.
S tím, jak se vyvíjím jako člověk (stáří přináší moudrost :), vyvíjí se i můj pohled na web. Některé weby chci prodat, některé projdou úpravami, některé zruším a na tom zbytku budu více pracovat.
Mám hodně jiné práce, v tom je ten problém. Mám práce tolik, že už další nechci a ve svém volném čase se už některým projektům nemohu věnovat, na druhou stranu některé (jako tento blog) bych rád udržel do konce svého života. Přitom dodnes nemám jasno, jak ho přesně kategorizovat.
A nerad se dívám na své staré weby. Na ty, které vznikly dejme tomu před dvěma roky. Často jsou zahlceny odkazy na jiná místa, která jsem chtěl podpořit (hlavičky a patičky), ale vyhledávače mi daly najevo, že se jim to nelíbí. Vidím chyby, které jsem udělal, vidím chyby v layoutu, vidím svůj amatérismus z časů, v nichž jsem se mylně domníval, že již všemu rozumím.
Podívat se na sůj starý téměř mrtvý web ve mně budí obavy. Strach z toho, co uvidím. A pokud to má smysl, co budu muset opravovat, aktualizovat, měnit. Jenže většinou to ani smysl nemá, to si jen namlouvám ve svém přesvědčení, že by měl být web zachován na věky věků. Je však web věčné médium? Nemá nějaká informace ustoupit té novější, vždyť i ty vyhledávače takhle postupují: aktualizovaný obsah = dobrý obsah.
Nové technologie přinášejí nové možnosti. A já na to nemám čas.
Právě proto jsem se rozhodl sepsat nabídku webů (domény + obsah), které jsou na prodej. Ceny se mohou zdát lidem z oboru přemrštěné, jde však o běžnou cenu práce + nějaká ta hodnota domény. Chci taky upozornit, že pokud se ozve člověk, který chce opravdu web a ví proč, přičemž mu nejde jen o doplnění MFA portfolia, jsem ochoten jít s cenou radikálně dolů.
![]()
V několika článcích budu volnou formou popisovat mé zkušenosti s novým systémem elektronických datových schránek. Připomenu, že jde o systém pod správou Ministerstva vnitra, oficiální web najdete na datoveschranky.info a celkově jde o zjednodušení komunikace se státní správou, úsporu peněz za doporučené zásilky a v neposlední řadě i o zamezení nedoručitelnosti zásilek některým subjektům.
Pidgin (dříve Gaim) je jeden z multiprotokolových IM klientů. Jde o svobodný software vytvářený pod licencí GNU GPL.
Vyzkoušel jsem napřed Mirandu (prý dobrá, já však samé problémy jak se samotnou aplikací, tak s připojením na ICQ), potom Psi (není multiprotokolový, lze se s ním připojit na ICQ, ale je to trochu složitější) a nakonec jsem se dostal k Pidginovi.
Přistoupil ke mě na zastávce autobusu mírně obézní Rom zhruba v mém věku a něco mumlal. Ve vlastním zamyšlení mi nedošel smysl jeho slov, zaslechl jsem pouze: nemáte oheň? A zatímco jsem v kapse u košile plné dokladů a peněz lovil zapalovač, hlavou mi běžely všechny ty historky a obrazy z televize, byl jsem doslova připraven bránit se útoku nejen na mě, ale i na svou rodinu čekající na zastávce se mnou. Zapálil jsem mu. Děkuji, odpověděl a odešel. A pak mi došlo, co říkal předtím:
Dobrý den, mohl bych vás o něco poprosit? Nemáte oheň?
Slušnějšího cikána bych v Budějcích nepotkal.
Jsem kvalitní potencionální čtenář kvalitních blogů, nemohu jich však najít dost pro uspokojení mých čtenářských potřeb. Nemám zkrátka co číst.
Nepochybuji o tom, že zdroje, které by mě číst bavilo, existují. Neexistuje však žádný dostatečně známý agregátor, ba ani jejich seznam, který bych mohl využít. Vtip je v tom, že on ani existovat nemůže. V prvním případě bych byl totiž výstupem z agregátoru neustále obtěžován články, jež mě nezajímají, ve druhém případě je pak problém ještě složitější, protože takový seznam je opět stvořen nějakým subjektivním názorem jeho autora, hodně autorů nemá zájem v seznamu být a na druhou stranu je dost těch, kteří se do seznamu dostanou, ale mě nebaví.
Snad nikdo trochu obeznámený s fungováním internetu si nemůže myslet, že vyhledávač je pouze nestranný algoritmus, který funguje bez lidského zásahu čistě na základě matematického vzorce. Někde jsem dokonce četl, že Google má desetitisíce adminů, kteří do výsledků hledání zasahují. Tento článek není o spekulacích, není ani o práci těchto adminů. Zajímá mě čistě ta věc, že vyhledávače mají moc velkou moc.
Neumím moc psát, moc toho nedělám a nemám tedy ani o čem. Přesto mám již 4 pokračující zdroje (blogy), kterým se aktivně věnuji. Napadlo mě, že už mám vlastně takové malé internetové vydavatelství a od myšlenky k činu jenom krok….
Apu.cz se štěpí a vzniká Redakce.org, obsahová síť sdružující 8 samostatných webů, kam může každý přispět a v budoucnu za to bude ohodnocen (přesné fungování ještě promyslím). Zatím ani přesně nevím, které weby budou pod Redakci zařazeny, každopádně jsem chtěl nějak sloučit a zpřehlednit pokračující zdroje plus ty rozsáhlejší statické, stále doplňované. Provizorně jsou ve statickém přehledu možná i weby, které tam nakonec nebudou. Jak říkám, je to zatím spíš koncept.