Ve vlaku

Podle loňského průzkumu Mezinárodní železniční unie UIC jede průměrný Čech vlakem jednou za 3 týdny, každý den do něj nasedne do půl milionu lidí a ročně tak na jednoho Čecha připadá sedmnáct jízd tímto kolejovým dopravním prostředkem.

Vysoké popularitě vlaků se Česko těší již od dob položení prvních kolejí ještě za Rakouska-Uherska. Železniční síť v České republice patří mezi nejhustější sítě na světě. Délka všech kolejí je 9612 kilometrů.

A já jezdím jednou za rok, možná 2x, když počítám i zpáteční cestu. A nedávno jsem jel do Teplic.

Cesta vlakem mi nepřijde jako nic hrozného. Ono přece jenom je to nejbezpečnější dopravní prostředek, dá se v něm sedět/ležet celkem pohodlně, moc se nehoupe a moc nezatáčí, nemusíte mít ruce na volantu a jen tak čumíte z okna, nebo si děláte něco uvnitř (třeba píšete blog). A když jste v kupé, které šikovnými manévry, závěsem a předstíráním všeho možného uchráníte pouze pro sebe, máte celkem vyhráno.

I druhá třída se však dělí na několik podtříd. Tak např. do Teplic jsme jeli v celkem pohodlném kupé sami (jak jsem naznačil výše) a cesta uběhla velmi rychle. Cestou zpátky však ve snaze vyhnout se výluce odhodlali jsme se nasednout do rychlíku z Prahy do Budějc přes Písek a z druhé třídy se stala třída 2c. Vytržený stolek ze zdi vysící v úhlu 45° (na ten si nic nepoložíte), chybějící závěsy (ach to Slunce) a spousta lidí (vtip je v tom, že tento vlak měl všehovšudy dva vagóny). A to prosím je cesta přes Písek dražší.

Lokomotiva

Ve vlaku jsem z nudy nafotil několik set fotek. Z vlaku, ve vlaku, z okna na té i druhé straně, lokomotivy, vagóny, vraky vagónů, koleje, depa, seřadiště, nádraží, dělníky na trati a zajímavé stavby v okolí včetně celých měst, kolem nichž jsme projížděli. Jen ty stromy před objektivem zabránily tomu, aby fotografií nebylo tisíc. Všechny je mám ve fotogalerii na xBook.org, zatím moc neroztříděné. Hodně jich však najdete v kategorii Railways. Já vím, ona fotogalerie nikoho moc nezajímá, stejně není pro Čechy…

Vlaky už nemají zpoždění. Ano, je to tak. Tolik kritiky a nadávek se sneslo na hlavy hlavounů Českých Drah a zdá se, že se neminuly účinkem, jediné zpoždění 5 minut z Teplic do Prahy jsme přivítali, protože nám to umožnilo vlak stihnout.

Procházka po Praze

O té se nebudu moc rozepisovat a proto si ani nezaslouží vlastní článek. Byla krátká, horká a nepříjemná. Všude davy lidí a jejich pot, žebráci a davy lidí jeden vedle druhého před Orlojem, nezbývalo než sám vyfotit dav namísto pohybujících se figurek. S notebookem přes rameno a dítětem se nám tam moc nechtělo. (Fotky Prahy.)

Ale Helenka se dostala do světa a do osobních fotoalb zahraničních turistů, pravděpodobně z VB. Fotili ji jako nějakou atrakci, znova a znova, ono tak krásné dítě ve světě nenajdete.

Na další cestu vlakem se každopádně těším.

Češi zaujímají v zemích evropské sedmadvacítky vrchní příčky. Nejvíce zcestovalí jsou Švýcaři, kteří s průměrnými 50 jízdami ročně zaujímají vrchol žebříčku. Hned za nimi jsou Němci (s 23 jízdami), Belgičané (21), Nizozemci (20) a Francouzi (18). Na samém chvostu jsou Švédové se čtyřmi jízdami, Rumuni se třemi a Řekové, kteří se ročně vlakem projedou jen dvakrát. (Měšec)