Po dvou letech jsem napsal článek pro Lupu. Je o tom, jak by to dopadlo, kdyby se v parlamentu hlasovalo o nějakém návrhu na regulování internetového obsahu. Je to obraz budoucnosti, prezentace názorů silných politických hráčů, kteří budou o možných omezeních v budoucnu rozhodovat.

A pro mě to dopadlo katastrofálně. Osobně jsem totiž vůbec netušil, že žádná ze silnějších politických stran neuznává naprostou svobodu, všechny chtějí nějakým způsobem do internetu zasahovat a ovlivňovat možnosti uživatelů.

Vzhledem k celkovému stavu se tedy budeme muset s nějakou regulací smířit. Český občan nebude měnit svůj politický postoj, jelikož mu nějaké filtrování dětského porna příliš na srdci neleží a možná ho i schvaluje, stejně tak nebude občan volit menší stranu jenom proto, že síťová neutralita je stěžejním bodem jejího programu.

Nutno dodat, že některé strany se radši nevyjadřují vůbec (konkrétně ČSSD, KSČM) ale názor lze vcelku snadno předpokládat.

Zajímavý názor přednesl Tomáš Svoboda z KDU-ČSL (nejsem jejím voličem, nechápejte to špatně). On jediný totiž zmínil zcela zásadní větu:

V každém případě by systém blokování měl být co nejtransparentnější, měl by být vypínatelný ze strany spotřebitele a pro poskytovatele internetového obsahu by měl obsahovat účinný odvolací mechanismus pro nápravu chybných blokací.

Tahle myšlenka je možná jediný způsob, jak svobodu ubránit. To slovo vypínatelný je velmi důležité a často opomíjené. T-Mobile, O2 a Vodafone. Tyhle firmy by se měly zamyslet na svým přístupem k zákazníkovi, kterému vnucují cenzuru bez oficiální možnosti se bránit.

Článek na Lupě.