Politická hádka v hospodě


Chlapi si u piva řeknou mnoho věcí. Není však nad tvrdohlavou výměnu názorů, po níž se muži rozloučí se slovy „tak jsme si pokecali“ a v podnapilém stavu skoro na všechno zapomínají.

Debata bývá zajímavější, když její rozporuplnost jeden z účastníků podporuje. Staví se téměř v každém případě na druhou stranu, stojí proti proudu, a hájí i názor, jež třeba v nitru duše sám neuznává. Hlavní je, že se debata rozvíjí, zostřuje, a argumenty létají přes stůl jako svištící kulky.

A tahle jsem v hospodě potkal dva zapřísáhlé voliče ČSSD, jednu ženu a jednoho muže. Debata začala (pokud si správně pamatuji) výrokem, že za komunistů bylo líp.

Seděli jsme u kulatého stolu (jak příznačné pro něco tak závažného). Já, tchán, muž (pro účel článku Venca) a žena (pro účel článku Ivana). 4 lidé, jak se později ukázalo, 2 tábory se stejným počtem členů, jedni inklinující k ODS, druzí k ČSSD, v pozdních nočních hodinách ke KSČM. Nic závažného, co by bránilo běžné komunikaci o běžných všedních věcech.

Až Ivana pronesla tu větu, že dřív by se něco takového určitě nestalo. Dřív, za vlády ČSSD, případně ještě dřív, za vlády úplně někoho jiného…

„Tak si vemte, že jí tam nechali stát na ulici, děti odvezli do nemocnice a ona je teď bezdomovec, co má ta ženská dělat?“

„Proč je bezdomovec?“ Obrátil jsem se na Ivanu.

„Bejvalej jí zapálil barák, našli tam zbytky zápalný flašky a všechno nasvědčuje tomu, že to udělal on, kdo jinej. Děti byly popálený, tak je odvezli a jí tam nechali stát.“

„Proč je bezdomovec?“ Zopakoval jsem otázku.

„Jak proč? Kvůli těm našim blbejm zákonům a týhle vládě. V Hopsovicích (jméno obce je smyšlené) jí nikdo byt nedá.“

„Proč nejde do Písku? Může bejt dočasně třeba na ubytovně.“

„Nemohla by chodit za dětma do nemocnice“, vysvětlila mi Ivana.

Případ už mi začínal být jasný. Té ženě odvezli děti do nemocnice, ona je kvůli návštěvám u nich bez domova a pravděpodobně (i když o tom jsme s Ivanou nemluvili) jí je úřady vezmou úplně až zjistí, že nemají zajištěné bydlení.

„No to je právě problém tý vlády.“ Ivana pokračovala. „Že jí nedá byt a nic nedělá.“

„Co by měla dělat? Ta ženská se může postarat sama,“ řekl jsem a v tu chvíli zasáhl Venca: „Ty si modrej pták? Ty je volíš?“

A bylo to. Na základě mého výroku, že by se někdo o sebe mohl postarat sám, byť v těžké životní situaci, byl jsem nařčen (šlo o tón hlasu, který mi prozrazoval, že Venca můj názor rozhodně nesdílí) z toho, že stojím na jejich straně.

Rozjela se diskuze trvající až do ranních hodin. Během ní jsem střílel argumenty hned na dva protivníky naráz, čtvrtý účastník, stojící na mé straně barikády, se moc nezapojoval a raději v klidu popíjel džus s vodkou.

Během noci jsem pronesl tyto základní názory:

  • Nezáleží na lidech, kteří tam zrovna sedí. Důležité je pro mě zaměření na budoucnost, ne na aktuální finanční situaci nějaké skupiny obyvatel.
  • Věřím, že s pravicovou politikou se moje děti budou mít líp, než se mám třeba já.
  • Nezáleží mi na výši mého budoucího důchodu. Chovám se tak, abych na něm nebyl úplně závislý. Chápu, že dnešním důchodcům to nikdo za jejich mládí neřekl a mají nyní právo na dost peněz pro své živobytí.
  • Regulované nájemné se, doufám, co nejdříve úplně zruší. Dojde tím ke snížení cen toho tržního.
  • Reformy jsou nutné, natož aby mi vadilo platit u lékaře.
  • Topolánek je mi úplně ukradenej.
  • Komunisti jsou zločinci.

A Venca oponoval:

  • Chudáci důchodci.
  • Všechno de do prdele.
  • Chudáci důchodci.
  • Chudáci důchodci.
  • Doufám, že všechny reformy se zruší.
  • Topolánek je vidlák.
  • I volba mezi stranou a ničím je svobodnou volbou (tohle snad ani nemyslel vážně).

No a tím bych asi tuhle pravdivou historku uzavřel…





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *