Tenhle blog jsem si založil mimo jiné i proto, abych mohl někam psát nesmysly a nikomu to nevadilo. Občas, když se chystám psát něco delšího, nebo důležitého, napřed se potřebuju někde dostat do té správné nálady. A to někde je právě zde. Takže co je u mě nového.

Trochu jsem přemýšlel nad smyslem psaní weblogu. Když pominu to výše zmíněné rozepisovací místo, zbývají takovéty zásadní v dřívější době často opakované věty, jako samostudium, utřídění myšlenek, zábava atd. K tomu bych mohl přidat fakt, že díky blogu jsem přišel i k nějakým financím, práce, brigáda – jo a taky je to docela zajímavá reference, když chcete pracovat v oboru, který má s psaním něco společného.

Když jsem zmínil ty peníze – jak psalo víc lidí a mezi nimi i Ivo Lukačovič (jak si pamatuju), blog vás sám o sobě neuživí. Vlastně teď podle mě prožívá nějakou krizi, protože všichni mají radši Facebook, je to jednodušší a asi sociálnější. Jak ale pro změnu píše Čermák, lidi prý zase z Facebooku odcházejí, že média FB moc vyzdvihovala… No a kdo do těch médií o tom Facebooku asi psal a píše?

Jak tak bydlim v tom centru Budějc, napadlo mě opět oživit starý web o tomhle mém městě. Jenže to je zas tak – on by mohl být docela dobře výdělečný – vlastně tam tak leží a ani na něj nechodim a stejně z něj něco je. To však není zásadní, redakce by se z toho neuživila.

Ostatně chystám se trochu stáhnout reklamu z různých webů. Milí inzerenti, neoblbuju návštěvníky, aby na vaši reklamu omylem klikli a jelikož to nedělám, tak i s návštěvností tisíců lidí denně mnoho nevydělám. Takže je otázka, jestli si špinit reklamou web.

Ale pryč od webu. Copak mě nenapadne nic jinýho? Jo ta politika, ta je docela vtipná, co vim, tak asi budu voličem TOP09, ale nevim toho moc. Nemám čas, týdny jsem neviděl zprávy v televizi – což mi připomíná, že máme konečně nějaký další programy: Z1, Prima COOL, Barandov, Nova Cinema. Z toho asi nic nebude.

Vysvětlete mi někdo, proč v Prioru stojí vrtačka 599Kč a za rohem v železářství o nulu víc. Vypadají podobně, dokonce mají snad stejné funkce.

Mám strašný připojení k internetu. Když jsem do týhle firmy volal, neříkal jsem nic o tom, že chci levný internet. Oni řekli rovnou cenu a rychlost, která se zdála slušná. Jenže nejsem ani na její desetině. A minulou neděli 6 hodin výpadek. Hnus. Navíc ze mě asi dělaj vola. Na maily nikdo nereaguje a když mi tady technik udělal díru do zdi, pak to připojil, půl hodiny mi čuměl do počítače (to bylo o nervy, nemám to rád a málem jsem to nevydejchal) a nakonec vyzkoušel různý speedmetry, koukal na to a prohlásil, že tu rychlost, těch 12MB jako, budu mít po aktualizaci nějaký zákaznický databáze. No a je to 14 dní a nic.

Mimochodem asi máme podzim. Trochu mě to mrzí, protože letos jsem si to léto ani neužil, skoro jsem ho nepostřehl. Je to ale taky tím, že Helenka je ještě moc malá na nějaký letní věci není zatím stavěná. To se holt nedá nic dělat. Až bude starší, tak si to vynahradíme.

Je to zvláštní být táta. Nejvíc je to znát v přítomnosti mého táty, tedy když řeknu Helence: „řekni táta“ a jsem tím myšlen já, ne teď už její děda. No jo, a už je to rok a půl, za chvíli dva. Někdo říká, že na dětech je nejvíc vidět, jak člověk stárne. Já jsem zatím nic takového nevypozoroval, ale za patnáct let budu zřejmě mluvit jinak, čím jsem starší, tím míň si dovolím o něčem říct NIKDY. Dřív jsem tohle slovo používal rozhodně častěji, jenže časem člověk zjistí, že možný je fakt všechno. A už se tomu ani nediví, obvzlášť já.

Ale všude je spousta mladých lidí. Pozoruju to, jak teď bydlím v tom centru. 90% pěších jsou lidi tipuju do dvaceti let. A to jsem slyšel, že za chvíli budou skoro všichni důchodci, přičemž mě napadá filozofická otázka: Je ten život teda krátkej, nebo dlouhej? Kdekdo tvrdí, že je krátkej. Nikdo ale nevidí na jeho konec a když se tam dostane, zpátky je krátký všechno. A zároveň ale je to tak dávno… No jo, je to všechno relativní.

Tak to by stačilo.