Max – historky z podsvětí – 6.kapitola


Toto je jedna z kapitol knihy na pokračování: Max – historky z podsvětí.
Pokud vás zajímá, čtěte od začátku (Úvodník)!

Pavel Bauer v doprovodu Maxe vyjde z lesa a nastoupí do svého Volva S 80, zaparkovaného hned na kraji vesnice. Třísov opouští velkou rychlostí, ale neurazí ani deset kilometrů, když je předjede a posléze zastaví vozidlo dopravní policie s rozsvícenou červenou stopkou.

Policisté v uniformách dojdou až k Volvu, jeden ho se svítilnou obchází, druhý posvítí dovnitř a řekne si řidiči o doklady.

Pavel:
Vim co dělat v takových situacích. Jel sem moc rychle, vim to já, ví to i oni, ale těžko to budou dokazovat. Pokud nechci, aby dělali problémy, musim zaplatit. Mezi papírama od auta mam vždycky připravenou nějakou tu bankovku a celý mu to teď podávám. Kdyby náhodou neměl o mý peníze zájem, můžu tvrdit, že se mi mezi doklady dostaly náhodou.

Odchází s tim všim do jejich auta ověřit totožnost a další věci. Druhej policajt je takovej mladíček, snaží se vypadat drsně a je až přehnaně aktivní. Nakloní se do okýnka a posvítí dovnitř. –„Víte jak ste jel rychle?“ Ptá se mě vážně. Baterkou namíří i na Maxe, ale ten se dívá na druhou stranu a naprosto ho ignoruje. Slušně odpovím, že předepsanou rychlostí devadesát kilometrů za hodinu.

-„To určitě,“ zavrčí, „ukažte mi zavazadlový prostor.“

Takže tenhle pitomec dělat problémy bude. Co s nim?
-„Nejsem si jist, že na to máte právo,“ zvýšim hlas, „a přestaňte na mě pořád svítit!“
Zarazí se, zřejmě tou drzostí, kterou nečekal. Je přece policajt, velkej a drsnej.

-„Dobře. Ukaž mi tedy povinný vybavení vozidla,“ praví potom a snaží se, aby jeho hlas byl v klidu. Jenže mi začal tykat. Když chce vidět rezervu a podobně, budu muset kufr otevřít, ale to tykání si líbit nenechám. Naštěstí se vrací fízl číslo 1, podává mi doklady, pokývne hlavou, a bez dohody s mladým kolegou mi přeje šťastnou cestu. Poděkuju a zavřu jim okýnko přímo před nosem. Startuju, objíždím jejich auto a šlapu na plyn jak jen to jde. Starýmu je to určitě jedno, ale chtěl bych vidět, jak se tváří ten mladej. Musí mít pěknej vztek. Holt policajti nejsou moc dobře placený a peníze vládnou všem, muže zákona nevyjímaje.

Max pořád mlčí, asi přemejšlí nad svým novým obchodem – jak se stát pravým mafiánem a prát svoje špinavý peníze. Věřim, že se mu to podaří. Je důslednej, trpělivej, inteligentní, má smysl pro detail a tím pro vytvoření dokonalosti. Jednou z něj bude moc velký zvíře.

-„Za chvíli bude po pravý straně benzínka, zajeď tam a natankuj si, já to platim,“ ozve se najednou do ticha. Nepotřebuju benzín, ale tušim, že nejde jen o to. Dokážu si přesně představit, jak bude platit. Hotovost totiž prakticky nikdy nepotřebuje, protože takřka všude má svý odběratele a tím pádem všechno platí buď v drogách, nebo to má úplně zadarmo – jako dar a poctu dodavateli. Šikovnej kluk, jen co je pravda.

Za pultem prodejny benzínky je ženská kolem třicítky a všechno probíhá podle mýho předpokladu. Max jí předá skleničku s péčkem co si vzal na cestu a benzín plus všechny služby tím má zaplaceny na dlouhou dobu dopředu. Ta holka může prodávat Maxův matroš jak dlouho bude chtít a stejně si tím vydělá dost. Navíc ceny drog se přizpůsobujou ostatnímu trhu – jdou nahoru -, kdežto Max se drží na neměnný hodnotě, inflace a ekonomika našeho státu na něj vůbec nepůsobí.

Natankuju si plnou nádrž a konečně můžem zase normálně pokračovat. Máme docela zpoždění.





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *