Je jí asi rok, nějaká britská modrá (ale je šedivá), rasám koček vůbec nerozumím. Máme ji od úterý, tedy od 6.10.2009, ale poměrně dlouho se mi nedařilo jí vyfotit, takže o tom píšu až teď.

Kočka je zvláštní zvíře. Mám pocit, že by klidně odešla a neukápla ani slzu po lidech, kteří jí dávali najíst a zajistili jí domov. Údajně jsou narozdíl od psů vázány na místo, nikoli na člověka. Je proto možné, že by se ke své misce zase vrátila.

Kočka

Každopádně je naprosto v pohodě. Někdy si hraje, někdy spí, na Helenku už si zvykla a neutíká před jejími útoky. Přijde mi, že je až moc pasivní, protože malé dítě jí přece jenom může ublížit, zvlášť když se jí snaží nosit, jak to občas vidí u nás dospělých. Před několika týdny jí natáhla vazy v ocasu.

Kočka a Helenka

Kočku jsme, dá se říct, prostě vyfasovali. Nešli jsme cíleně někam, že bysme po ní toužili. Jediné, co mi trochu vadí, je neustálá potřeba hlídat kde je, aby neutekla, abych jí nepřivřel do dveří, abych jí někde nezavřel atd.

Ale s tím se budu muset smířit.