Stojím na Matrice s lístkem v ruce a čekám, až číslo 195 přijde na řadu. Vypadá to na dlouho (zatím je tam asi 150). Všechna místa k sezení jsou obsazená, stojím a bloubám očima po hale českobudějovické radnice. Koukám na tabuli vedle dvěří do kanceláře Matriky a co nečtu: „V úřední dny lze ověřit listiny i v prvním patře, číslo dveří 109 a 110″. Rozhlédnu se znovu. Čeká tu hodně lidí a já jsem poslední, jistě tu ztvrdnu minimálně další půlhodinu.

V prvním patře žádné lístky neplatí. Nemusím čekat, stačí zaklepat a vejít. Za dvě minuty odcházím spokojen, všechno vyřízeno a bez čekání.

Jsem rád, že lidi nečtou, protože potom má ta hrstka čtenářů nesporné výhody. Příkladem budiž výše zmíněný úřad, další situace však můžeme vidět všude kolem.