Čas strávený v zaměstnání, nebo při práci např. na živnostenský list, už člověku nikdo nevrátí. Na věky bude uložen v odvedené činnosti, duševním díle, opracovaném výrobku, na popsaném papíře, grafickém návrhu, v srdcích ostatních lidí, myšlení spolupracovníků, ve vzdělání a vědomostech studentů…

Panuje představa, že právě za odvedenou práci je člověk zaplacen a tak je to pochopitelně správné. Problém je trochu v tom, že stát u pásu za 60 Kč na hodinu (nesmějte se, to fakt existuje) jaksi nezaplatí ten čas člověka, který takovou prací ztratí.

I když se život člověka neustále prodlužuje, stejně je čas to nejcennější, co máme. Aktivní léta můžeme trávit se svými nejbližšími, poznávat svět a věnovat se svým koníčkům. Pokud ne, měla by být minimálně tato doba kompenzována takovým finančním ohodnocením, aby zajistila plné vychutnání životních radostí v čase pozdějším, nejlépe v předčasném důchodu neřízeném státem. Musí nám prostě umožnit vytvořit si kapitálové zdroje (renta, příjmy z investic, úroky z účtů atd.), z nichž můžeme na úrovni žít.

Pokud jste z velkého města, např. z Prahy, zřejmě se smějete částce uvedené v perexu článku. 60 Kč za hodinu práce je opravdu směšná částka. Vězte však, že je naprosto normální. Nepracujete-li na vyšší pozici v kvalitní společnosti, nebo na živnostenský list v lukrativním oboru, je takto nízké ohodnocení v menších městech považováno za přirozené. Většina lidí má měsíčně akorát na to, aby přežila do další výplaty a ještě horší pak je, když se nechá zlákat lákavou půjčkou firem, jejichž maskoti se na nás smějí z obrazovek televizí.

Životní úroveň je mizerná. U většiny národa je vidět chybějící kapitalistické vzdělání (občas něco vyšmelit, to není žádný byznys a žádná budoucnost) a např. zahraniční řetězce supermarketů a hypermarketů nepokrytě využívají toho, že jsme ochotni za jejich směšné mzdy budovat jejich jméno, ručit za kvalitu i za peníze na pokladně, třást se o své zaměstnání, plnit normy a nechat si nadávat od německých i jiných bossů. Dřít od šesti od rána, sloužit neplacené přesčasy a v neposlední řadě snášet poznámky nepříjemných zákazníků. To vše za náš čas osmi a více hodin každý den, čtyřiceti hodin týdně, stošedesáti hodin měsíčně a tisícdevětsetdvaceti hodin ročně (1920).

Za předpokladu, že dostaneme (když to přeženu) 80 Kč za hodinu hrubého, což už je plat nadprůměrný, vyjde nám roční mzda 153 600 Kč hrubého. Pro lepší orientaci: měsíčně je to 12800 hrubého. Pojem průměrné mzdy v ČR je jaksi nerelevantní, ale to netřeba zmiňovat, protože to každý ví. Jak se s ní dá žít, je v jiném článku: Finanční hospodaření rodiny – 1.část – měsíční platby

V Reflexu (28-08) píše Jan Bureš (hlavní ekonom poštovní spořitelny) o tom, že reálná mzda se zdvojnásobila, ale lidé si pořád stěžují. Stěžují si, protože si neuvědomují luxus, který mají. Neváží si ho. Dovolím si s částí zmíněného článku ostře nesouhlasit. Já sám jsem pravicově orientován poměrně výrazně, ovšem chápu, že dnešní doba, kdy většina lidí žije na velmi nízké úrovni, je přechodná a pod pravicovým vedením může vést ke světlým zítřkům. A nebo také ne. Pravice je ovšem v politice jedinou cestou, zaměřenou na budoucnost dalších generací bez efektního navyšování důchodů v předvolebních obdobích. To ale neznamená, že žijeme v nějakém luxusu. Fakt je, že zmíněný článek upozorňuje hlavně na to, že říkat: „za komunistů bylo líp“, je nesmysl. A to je pravda.

Pravda je to proto, že dnes tu šanci máme. Nemusíme pracovat za 60 Kč na hodinu, dokonce nemusíme pracovat vůbec a policii ani soudy to vůbec netrápí. Můžeme odjet do zahraničí na brigádu, můžeme stát na frekventované pěší zóně a prodávat poukázky na slevu, můžeme studovat, půjčit si od banky a mít vlastní obchod, restauraci, můžeme si nechávat platit za konzultace, kupovat a prodávat akcie, investovat do podílových fondů, platit si penzijní připojištění, spořit na vlastní dům. Můžeme pracovat prakticky kde chceme, např. tam, kde nám zaplatí víc.

Čas má větší hodnotu. Je nenahraditelný. Je ho málo. Nikdy se nevrátí, nikdy se nezastaví. Jen tiše plyne a až se jednou zamyslíme nad tím, kam se poděl, kde je a jak jsme ho využili, bude nám smutno? Budeme nostalgicky vzpomínat na práci za pokladnou? Na ty promarněné šance na „lepší“ život?

Nebojte se.

A najděte si lepší práci.

• portal.mpsv.cz
  (Vyhledávání v nabídce Úřadu práce.) Klasická zaměstnání, trvalé pracovní poměry i za slušné platy.
• www.jobs.cz
  Často obchodní reprezentanti s možností kariérního růstu. Pracovat na živnostenský list není nic špatného, pokud však náklady převyšují příjmy, špatné to je. Týká se to hlavně nutnosti cestovat a absence služebního vozu.
• www.prace.cz
  Směs všeho, často však z produkce personálních agentur, takže mnohdy podstatné detaily pracovního místa zůstávají skryté.