Tento článek o Wedosu jsem psal velmi dlouho. I tento článek budu psát déle než obvykle a všechno prostě proto, že jsem si za 600 korun koupil novou klávesnici. Na Alza.cz. S nízkým zdvihem. S multimediálními tlačítky. Hezkou červenou, s dárkem zdarma.

Jenom škoda, že tak drhne – mezerník reaguje jenom v jednom místě, to samé všechna písmena, na která se neťukne v úhlu devadesáti stupňů.

Je to zcela typický příklad podnikání eshopů: „Koupili jsme šmejd, víme to, tak k tomu něco přihodíme jakože zdarma a nějakej blbec to koupí, takže ještě v pohodě vyděláme.“

Ten blbec jsem byl já, ale to je teď vedlejší. Mohl jsem ji při převzetí vyzkoušet, zkusit na ní něco napsat, zjistit problém a zboží si nevzít. Mohl jsem jí taky vrátit v nějaké lhůtě a dostat zpátky peníze. Nic z toho jsem neudělal.

Takže teď nepíšu, protože to prostě nejde. Pokud prsty nedokážou včas zachytit myšlenku, těžko napsat souvislý text. Vztekat se u každé věty, dělat stále nějaké opravy, vracet se, dodělávat mezery.

Klávesnice ovlivňuje kvalitu textu a celkový požitek z jeho vytváření.

Špatná klávesnice = špatná nálada = špatné myšlenky = prostě všechno špatně.

Takže teď se vydám do kamenných obchodů, slevím ze svých požadavků na popisky <>{}[]|\# a za poloviční cenu koupím klávesnici, na které se bude dát psát.