Pár hodin po narození

Je to už skoro půl roku od jejího narození. Zatímco tenkrát neuměla nic a byla jen bezmocný slintající uzlíček, dnes už je velká holčička. Sama se otáčí na bříško, plazí se, hraje si, s pomocí i sedí a stojí.

Narodila se 16.5.2008 v půl čtvrté ráno za krátké letní bouřky v jinak teplé noci. Vím to úplně přesně, protože jsem u toho byl (zážitek na celý život). Je tedy zrozena ve znamení Býka, přestože podle odhadů gynekologa měla přijít na svět až o týden později ve znamení Blíženců.

První den odpoledne

Pláče jedině z jasných důvodů (kromě nejasných záchvatů). Spí celou noc (skoro), ráda se směje i nahlas, nosí se jedině hlavou vzhůru (dřív to ani nevnímala, že jí někdo nese, teď už to ví) a objevuje okolí. Roste. Roste takovým způsobem, že v ní praskají kosti jak se natahují. Narodila se s vláskama, ale teď plešatí a rostou jí vlásky nové.

Pár vět o porodu

Jak jsem řekl, byl jsem u toho. Absolvoval jsem dokonce přípravný kurz pro nastávající tatínky, který byl naprosto k ničemu. Ne tak vinou kurzu, ale spíš nemocnice. Nepustili mě k nastávající mamince dřív, než dvacet minut před samotnou akcí na porodní sál.

Zase první den doma

Zjistil jsem několik věcí:

1. Porod bolí
2. Zdravotnický personál to bere jako rutinní záležitost
3. Dítě po narození vypadá divně. Nemyslím jen tvar a barvu, ale třeba i oči, které v sobě nemají žádnou osobnost, a ruce i nohy, které se divně hýbají, protože neví k čemu jsou.

Helenka roste a učí se

Řev - nespokojenost

Zvláštní je, když Helenka začne něco dělat náhodou. Často se třeba otáčela na bříško prostě proto, že jí bavilo cpát si jednu ručičku pod tělíčko a druhou cumlat. Převážením se otáčela a vyjeveně se divila tomu, co se to s ní děje. Měli jsem radost, že překonává graf ze zdravotního průkazu a je ve vývoji skoro o dva měsíce napřed, ale ouha. Brzy na to úplně zapoměla, ručičky už takhle nedávala a na bříško se neobracela.
Trvalo další měsíc, než se začala obracet vědomě a na to už nezapoměla.

Na bříšku s pomocí

Na bříšku (pokus)

Na bříšku sama

Sama se obrací

Nyní je čím dál víc akční. Otce i matku má jako prolejzačku, bouchá ručičkou do stolu a zatímco dřív jí neuměla přesně zamířit (např. na tátovo nos), nyní už to zvládá bez větších problémů. Zároveň vydává různé zvuky. Za chvíli začne žvatlat slabiky a příští víkend se zřejmě poprvé pustí do vařené mrkve.

V ohrádce

Při koupání

Úsměv

V šatičkách

V ohrádce už ne

Ochutnávání

Čte už knihy

Smějeme se

Bude to znít jako klišé, ale nejdůležitější a nejvzácnější věc, kterou může člověk v životě mít, je zdraví. Při pohledu na téměř bezmocné a lehce zranitelné miminko jsem poprvé v životě pochopil úplný smysl toho slova.

Obavy z budoucnosti

Na zádech

Autosedačka ne!

Ještě dlouho bude Helenka tatínkova i maminčina princezna. Budeme jezdit na výlety, pořádat různé akce, učit se jezdit na kole, poznávat společenské zákony, budeme chodit do školky a později do školy. Naučím ji všemu, co je potřeba a je pravděpodobné, že bude mít sourozence.

Ale.

Pak si založí blog. Bude jí 12. Už nebude jen tatínkovo holčička. Nebude trvat dlouho a učiní tatínka dědečkem.

Smějeme se

Cvičíme

V kanceláři