Helenka nám pomalu a zřejmě nepřetržitě roste. Za tři týdny jí budou dva roky, lítá jak drak, maluje, mluví, hraje na piáno, čte a píše. Všechno svým vlastním dvouletým rozumem.

Helenka

Tak třeba minulý týden mi celkem rozumně vypověděla co ten den dělala. Balkón… babička… kočka… máma… Z toho je jasné, že byla na balkóně a ne sama, navíc viděla obuchy? Ano, holuby.

Kromě toho, že si celkem rozumíme, má Helenka přirozený vztah k moderním technologiím. Tedy moderním, prostě jí zajímá klávesnice a počítačová myš, ví také, že na monitoru může být pošťák Pat nebo kočka a jiná zvířátka. Kočka má mimochodem očák (jo, tohle slovo mě baví, je to ocas) a ví, že ona ho nemá.

Tátu, tedy mě, pozná bezpečně i z větší vzdálenosti na malé fotce. Většinou si vybírá ty nejmenší a přesně ví, co na nich je, poznám to při otevřeném Facebooku.

Chodí, běhá, roste, jezdí na motorce a má ráda totoš. Totoš je, když jí někdo chytí za ruce a točí s ní dokola, prostě kolotoč.

Je toho ještě mnohem víc. To dítě mi roste pomalu před očima a každý den zjistím, že umí zase něco nového. Bývám překvapen její zručností a chápavostí, kterou bych od něčeho tak malého nečekal. K jednomu vyřčenému slovu dokáže přidat souvislost, mnohdy sice úsměvnou, ale rozhodně logickou.

Takže dva roky jsou za námi. Ještě tak dvacet a dílo bude dokonáno. :)