Helenka čte Reflex

Nechápu, proč musela přijít až reklama v televizi, abych si všiml projektu „Celé Česko čte dětem“. Myslím, že jde o zajímavé téma i ve spojení s často diskutovaným vlivem televize.

Vědci a praktikové shodně tvrdí, že pravidelné hlasité předčítání učí dítě jazyku a myšlení, rozvíjí jeho paměť a obrazotvornost, obohacuje ho o vědomosti a vzorce morálního chování, posiluje jeho sebevědomí. Naproti tomu – podívejte se někdy na „neškodnou“ televizi dětskýma očima, podívejte se na moderní večerníček… Co vidíte?

Jasně si vzpomínám na malou kroupu (v seriálu o včelích medvídcích), která velmi plakala, protože umírala – tála a nebylo jí pomoci. Jaké malé dítě mě to velmi zasáhlo a nyní, když mám vlastního potomka, snažím se i na televizní obrazovku dívat očima, které toho v životě moc neviděly, nevědí jak je svět velký a že něco není doopravdy. Že je to jen tak – bezcenné obrázky, které si někdo vymyslel.

Při čtení si však každý představuje obrázky sám. I „nevhodná“ kniha tak není nebezpečná.

Hlasité předčítání v přátelské atmosféře je spolehlivý a účinný způsob, jak se může čtení stát pro dítě stejně přitažlivým, či dokonce ještě přitažlivějším než televize.

Na webu projektu, o němž tu mluvím, je dále zajímavá myšlenka Jim Trelease, autora knihy „The Read-Aloud Handbook“ (Učebnice předčítání):

„Národ, který málo čte, málo ví. Národ, který málo ví, přijímá špatná rozhodnutí – doma, v obchodě, u soudu, u volební urny. Nevzdělaná většina může přehlasovat vzdělanou menšinu
- to je velice nebezpečný aspekt demokracie.“

Projekt Celé Česko čte dětem si rozhodně zaslouží pozornost rodičů – zvlášť těch, kteří nedošli k podobným závěrům vlastním přemýšlením.

Doporučení prof. PhDr. Z. Matějíčka , Csc.

Již dítěti do tří let by měla být předložena kniha k důkladnému seznámení. První hmatový a vizuální kontakt, prohlížení obrázků i textu.

V předškolním věku je čtenářství formováno především předčítáním. To by se mělo odehrávat ve chvílích zklidnění provozu rodiny, v pohodlné pozici a v těsném kontaktu s některým rodinným příslušníkem. (Dítě se setkává se zlem v pohádkách, učí se bát, avšak v chráněném prostředí.) Dítě se dále naučí vnímat různé typy jazyka a vyvíjí se u něj čtenářský návyk.

V první až třetí třídě je především důležité s předčítáním nekončit. Vlastní četba je pro dítě namáhavá a nepřináší tím pádem potěšení. Navíc smysl čteného textu bývá jasný až při rychlosti 70 slov za minutu – tu dítě obvykle získává koncem druhé třídy.

Mezi třetí až sedmou třídou přichází zhodnocení zvládnuté techniky čtení. Dětský čtenář vnímá děj, vyhledává ho, ale klouže jen po jeho povrchu, není schopen introspekce a rozvrstveného vnímání.

Od osmé třídy se pak připojuje citová složka a schopnost prožívání, chápání v časových a jiných souvislostech. Tyto schopnosti jednak umožňují bohaté vnímání četby, zároveň jsou však četbou rozvíjeny a prohlubovány.

Význam čtení pro dospělého

Na tomto poli budu spíš spekulovat, nemám žádné další podklady.

I dětská kniha může přinést poznání a vzdělání. Osobně jsem to docela dobře pochopil na příbězích Rychlých šípů, kde jsem jako dítě úplně jinak chápal politiku Vontů.

Co se týče významu čtení v dospělém věku, dovolím si citovat z Učitelských listů:
Eleonor Magiur z Univerzity College v Londýně zkoumala skupinu 16 londýnských taxikářů a 50 mužů kontrolní skupiny. Zjistila, že určitá část šedé hmoty mozkové je u taxikářů větší než u mužů kontrolní skupiny. U řidičů taxi se změnila ta část mozku, která byla v průběhu dne stále aktivována. Řidiči se museli rychle orientovat v prostoru, měnit směr podle okamžité situace a rozhodovat se. Studie jasně vyvrátila domněnku, že mozková kůra dospělého člověka se již nevyvíjí.

Znamená to, že i dospělý člověk se může učit a zdokonalovat navzdory často zmiňovanému mýtu, že „já už jsem starej, abych se to naučil“.

No a nakonec:
Tradiční tištěná kniha jistě není nesmrtelná, oproti knihám elektronickým však má řadu předností. Není závislá na elektrárně a elektrické síti, ani na technice, která je vždy poruchová. Knížku mohu číst na procházce, ve vlaku, v letadle, ve vaně i v posteli. Listování knihou je rituál, čteme nejen zrakem, ale i hmatem a čichem.
Citováno z jirizacek.cz