Existují dvě hlavní teorie, jak se bude vesmír dále vyvíjet, přičemž mezi nimi je rozhodující určení množství hmoty, jíž vesmír obsahuje. Pokud je jí méně, než určitá hranice, je vesmír „otevřený“ a bude se stále rozpínat, což znamená, že ho čeká další ochlazování a pomalá a mrazivá „smrt“.

Pokud ale množství hmoty ve vesmíru onu hranici přesahuje, jde o „uzavřený“ vesmír. Ten po dosažení určité maximální velikosti zastaví zvětšování svého objemu a začne se smršťovat. Vlivem gravitace jednotlivých těles se všechna hmota vrátí zpět do jednoho bodu – superžhavého a neuvěřitelně malého objemu, tedy do stádia před velkým třeskem. Je možné, že potom nastane „velký třesk“ znovu….

Člověka napadají další souvislosti. Existují dvě věci, které si totiž nedokáže představit, nedokáže je pochopit. Ty dvě věci jsou NIC a NEKONEČNO. Nechápeme NIC, protože i tam, kde je NIC, přece něco je ne? Nechápeme NEKONEČNO, protože náš mozek konec má. Vždycky si vzpomenu na kreslený film „Stvoření světa“ (vypráví Werich). Bůh říká: „Dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu, já to viděl, teď tam byl“.

Druhá teorie zániku vesmíru se mi líbí víc. Znamená totiž opětovný vznik. Perpetuum mobile, protože hmota nikam nemizí, nebo ano? Pokud ano, konec by ho jednoho dne čekal. Každopádně fantazie pracuje a vesmír lze přirovnat k jednomu impulzu – třesk, rozpětí, hranice, smrštění, zhuštění, třesk… Děje se tak pořád dokola nekonečně? A v tom minulém vesmíru, bylo také něco jako Země? A bude v tom budoucím? Je naše Země jen jakási náhoda? Je život něco naprosto nepodstatného?

Ano, při představách něčeho tak velkého, jako je vesmír, je člověk něco tak nicotného, nic neznamenajícícího. Plevel na poli planetární hmoty.

Vzpomínám na povídku, kde se spícímu člověku zjeví ve snu jedinec žádající o to, aby si snílek nemyl nějakou dobu jeden z prstů na ruce. Na prstu má totiž již velmi vyspělou civilizaci, která nahlédla za okraj svého vesmíru a zjistila, kde že to vlastně je. Týden stačil na to, aby civilizace sama sebe zničila a nositel si mohl konečně ruku umýt. (V povídce je to trochu složitější, je tam popis toho, jak na to vlastně obyvatelé prstu přišli.)

Všechny teorie ohledně vesmíru jsou poměrně propracované. Čas, rozměry, hmota, antihmota. Spousta věcí se mění ve skutečnosti – fakta podložená vědeckým průzkumem a měřením. Existuje však i zvláštní skupina teorií, které zřejmě nelze potvrdit či vyvrátit nikdy. To je ale jejím smyslem, géniové vymýšlí teorie i proto, aby se navždy zapsali do vědeckých záznamů. Pokud vaše jméno zní, můžete vymyslet sedmirozměrný vesmír a po dobu existence lidstva vám to zřejmě nikdo nevyvrátí¹.

Pokud chcete vědět víc o vesmíru, nebo o planetách naší soustavy, můžete vyzkoušet jeden můj starý web na toto téma.

1. to skutečně někdo vymyslel [↩]