Stykače jsou dálkově elektromagneticky ovládané spínače určené k zapínání a vypínání elektrických obvodů. Jejich hlavní součástí je elektromagnet s pohyblivou kotvou, na níž jsou izolovaně upevněny spínací kontakty. Je-li cívka elektromagnetu bez napětí, kontakty spínače jsou rozpojeny. Je-li cívka pod napětím, stykač je zapnut.

Kromě hlavních kontaktů mají stykače také kontakty pomocné, které slouží pro ovládání, blokování, signalizaci atd.

Stykače se v dnešní době používají snad už jen pro ovládání strojů a zařízení. Jejich přítomnost nám většinou prozradí typická kulatá tlačítka - jedno zelené a druhé červené.

Do cívky elektromagnetu je přiveden proud. Elektromagnet následně přitáhne kotvu a tím spojí kontakty. Z toho vyplývá, že stykač ovládá jeden elektrický obvod pomocí jiného elektrického obvodu. Tento způsob se používá zejména pro ovládání obvodu s větším napětím pomocí obvodu s napětím malým. Nezáleží tedy na tom, jaký proud teče do samotného ovládaného stroje, protože obsluha používá ovládací panel s napětím nižším. Stykač se tedy používá i z hlediska bezpečnosti.

Schéma:

Z nákresu je jasné, že tlačítko pro zapnutí bychom museli ve skutečnosti stále držet a tlačítko pro vypnutí by bylo zbytečné. Stykač ale funguje tak, že při sepnutí kotvy pomocí tlačítka zeleného (zapínacího) spojí zároveň obvod tlačítka červeného (vypínacího). Elektromagnet tedy stále kotvu drží až do doby, než červeným tlačítkem není obvod rozpojen.

Tlačítko pro ovládání stykače má dvojí funkci. Dokáže být totiž jak spínacím (spojujícím obvod), tak rozpínacím (obvod otevírajícím). Tuto funkci zajišťují tři kontakty, přičemž záleží na tom, na které dva se vodiče zapojí.