Minulý týden jsem dostal vyjádření od WebArchivu, že záznam o mnou navrhovaném webu zařadí do katalogu Národní knihovny a České národní bibliografie. Nelenil jsem a před podepsáním smlouvy navrhl ještě další dva weby. V článku stručně představím službu a svěřím se i s motivací, která mě k takovému kroku vedla.

Česká národní knihovna provozuje službu WebArchiv už nějaký čas, konkrétně první plošný sběr dat z českého internetu proběhl už v roce 2001. Cílem je archivovat vše, co kdy bylo na internetu v rámci českého webu zveřejněno. Za prvé to ale není technicky možné a u některých webů to také nemá smysl. WebArchiv proto používá tři přístupy k dosahování svých cílů:

• Plošné sklizně
• Výběrový přístup
• Tematické sbírky

Právě výběrový přístup je předmětem v úvodu zmíněné smlouvy. Znamená to, že obsah webu bude přístupný „navždy“. Z archivu nezmizí a bude uchován pro další generace.

Smlouva by mimochodem nebyla potřeba pouze v případě, že bych web licencoval takovým způsobem, který umožňuje převzetí obsahu (například Creative Commons).

Proč archivovat web?

Na stránkách WebArchivu se píše, že důvodem je potřeba zachránit netištěné dokumenty kulturní, umělecké a historické hodnoty pro další generace.

Co z toho mám já?

1. Pocit pýchy nad produkcí obsahu hodného tohoto typu archivování
2. Závazek hodnotný obsah do budoucna vytvářet (neudělat ze sebe i po smrti blbce)

Je škoda, že WebArchiv takto nearchivuje i soukromé blogy. Tedy – on to možná dělá, možná i váš blog je archivován v rámci plošných sklizní, ale vzhledem k české legislativě nemůže být zpřístupněn veřejnosti.

Pokud chcete svůj web do archivu zařadit, přečtěte si Kritéria výběru webových zdrojů a potom odešlete návrh přes formulář.