Toto je jedna z kapitol knihy na pokračování: Max – historky z podsvětí.
Pokud vás zajímá, čtěte od začátku (Úvodník)!
Když mě před devadesáti dny propouštěli po pěti letech z výkonu trestu, neměl jsem jinou možnost, než vrátit se ke svýmu předchozímu povolání, – prodeji drog. Vono se kurátorovi a všem těm ostatním úředníkům lehce mluví o tom, že mam chodit do práce, splácet dluhy vůči státu a žít jako slušnej občan naší společnosti. Jenže se záznamem v trestním rejstříku dobře placenou práci těžko seženu, nehledě na to, že ji ani shánět nehodlám. Nemam práci rád a v současný době si nežiju nijak špatně.
Usmálo se na mě štěstí v podobě mýho starýho známýho, Pavla Bauera, kterej mě dva dny po mým propuštění seznámil s Maxem. Max je vařič a známost s ním přede mnou otevřela nový možnosti. Nejen že mi dal na dluh kopici perníku, ale navíc mi na splátky prodal i svý auto, takže sem se prakticky z ničeho stal velkým dýlerem. Vybral sem si asi patnáct lidí, jako je třeba Petr Donát, a těm zboží dodávám. Takle mě to baví, sem pánem svýho času a vydělávám fakt slušně, zvlášť když všechno klape jak má. Zrovna před chvílí mi volal Donát, že se chce zase sejít, tak uvidíme kolik z něj tentokrát vypadne.
Čtyřdvéřový Peugeot 306 Davida Volfa projíždí benzinovou čerpací stanicí Aral na výpadovce z města směrem na jih a parkuje v její zadní části na vyhrazeném prostoru, kde už ve svém voze čeká Petr Donát.
Jakmile Peugeot zastaví vedle něj, vystoupí, a se třemi kartony cigaret se přesune na sedadlo spolujezdce vedle Davida. Oba distributoři, jeden z nich teď v pozici zákazníka, se pár minut baví o nedůležitých věcech, nadávají a stěžují si na svou práci, prostě se vzájemně chovají jako velcí kamarádi plující na stejné lodi a mající velmi podobné problémy. Tak už to před samotným obchodem bývá, kupující lehkým oťukáváním zjišťuje psychické rozpoložení a náladu svého dodavatele, ten si zase dělá úsudek o zákazníkovi, jemuž prokazuje důvěru v jeho profesionalitu, loajalitu a solidnost. Takhle teď David uvažuje, ale jelikož Petra už nějakou dobu zná, ví, co od něj může očekávat, netrvá tudíž dlouho, než se dostanou k důvodu jejich setkání.
Petr koupí pervitin za rovných deset tisíc korun, přičemž devět zaplatí v hotovosti, zbytek pak v cigaretách. Spokojenost je na obou stranách. Petr si je naprosto jist kvalitou zakoupeného materiálu, jelikož tomu u Davida nikdy nebylo jinak, a David samotný si za poslední týden vydělal dost na to, aby mohl navštívit Maxe na jeho chatě uprostřed lesů. Chystá se vyrazit okamžitě po odchodu Petra, takže zhruba za jednu minutu, protože obchod je uzavřen a rozhovor obou zúčastněných pokračuje už jen ze slušnosti. Jejich kontakt probíhá sice čistě jen na profesní úrovni, ale pro oba je lepší tvářit se, že je mezi nimi něco víc, jakési falešné kamarádství, které každý předstírá z jiných důvodů. Petr aby dostal od Davida co nejlepší cenu, kterou musí zaplatit za jeden gram, a David proto, že nechce proti sobě Petra jako svědka, kdyby snad v budoucnu mělo dojít k jeho zatčení a následnému soudnímu procesu. Proti kamarádovi se nesvědčí.
Nakonec se Petr rozloučí s tím, že brzo zase zavolá, David souhlasí a jakmile je ve voze sám, nastartuje a po dvouproudé silnici opouští město.
Takže to by bylo. V kapse mam přes devadesát tisíc, dostatečná sumička pro uspokojení Maxových nároků. Doufám, že má navařeno, ale toho se asi bát nemusim – ještě se nestalo, že by pro mě neměl dost. Nejspíš nedělá nic jinýho, než že se válí na tý svý chatě, šuká Viktorovo ségru a vaří perník, za kterej pak jenom hrabe peníze. Nikam nemusí jezdit, nic nedělá, prostě absolutní veget. Taky bych chtěl takovej pohodovej život, vydělávat velký peníze, užívat si luxusu a nikdy nekončící dovolený.
Teď mu musim už jenom zavolat, že sem na cestě k němu.
Loading ...
(Nehodnoceno)
Loading ...
